SLUNEČNICE

Slunci nastavují svoji tvář,

večer ji ztiší v pokorném sklonu.

S kořeny v prachu cest

v tichosti- věrné nebi.

-DK

KVĚTY TICHA

Tam, kde ničeho nic,

Vykvetly květy ticha

V tichu rozechvělé věrnosti

Milují bílou něžností

-DK

STÍNY

Stíny letící myslí-

jako hejno ptáků v tmavých mracích

Vzpomínky hřející jako barevný podzim

s tesknotou jemu vlastní-

zalévají oči slaným deštěm...

Vteřina za vteřinou

Minuta za minutou

Den za dnem

Rok za rokem....

-DK

Modlitba

Bože, prosím — ještě ne.

Zadrž dech věčnosti,

nech mne dýchat tady,

mezi lidmi a větrem.

Nech mne zůstat

tam, kde se pláč a smích dotýkají,

kde bolest má chuť radosti

a ticho ví, jak zní srdce.

Ještě chci cítit,

jak se světlo rodí z tmy,

jak den klopýtá do noci

a přesto se zvedá k ránu.

Bože, prosím — ještě ne.

Ještě chvíli tady,

tam, kde se všechno jmenuje

život.

-DK

Čekání

Na podlomená kolena                   Na tlukot dvou srdcí               

Na rozhoupanou zem                     Na zrychlený dech

Na pohled, co zmrazí Tě                Na stýskání, na těšení

Na brnění konečků prstů....           Na cinkání zvonkohry....

                                                                                                    -DK

Cukrkandl

Rozmočený cukr s příchutí               Lístky padajícího listí vplétajíc se                       Opuštěná čapka pod lampou čeká

slaného karamelu                                do vlasů podzimu                                                     Tak jako já ve tmě očekávám svit

Oči, které mění svoji barvu                Sametová pěna chmele rty zdobíc                       Ta copatá holka- jednou pláč

z modré na šedou                                 Tělo toužící po něžných dotycích                        a dvakrát smích

                                                                                                                                                                                                             -DK